O senátorových možnostech pomoci občanům, kteří se na něho obracejí.
Veřejný rozhovor, Horní nám. v Olomouci, 14. 10. 2010, vybrané otázky a odpovědi
V jakém smyslu je senátor „ombudsmanem“ svého obvodu?
Každé pondělí mám vyhrazený čas pro návštěvy v kanceláři. Senátor je sice hlavně od toho, aby pohlídal kvalitu zákonů, které mu přijdou na stůl. Ale v jeho náplni je myslím také, zjednodušeně řečeno, funkce regionálního „ombudsmana“.
Co to znamená?
Mj. komunikaci. A to nejen s politiky. Já diskutuji s každým, kdo se objeví. S kýmkoli, i s tím, kdo se objeví i jen tak, na kus řeči.
Tak jako v každé pořádné instituci mám tzv. úřední hodiny. Může se stát, že mám jednání mimo kancelář, v tom případě mne zastoupí můj asistent. Dostat se ke mně po předchozí domluvě osobní schůzky může opravdu každý. Odmítnul jsem jen jednoho pána, který nechtěl prozradit své jméno, ani účel schůzky, o kterou žádal. Vyžaduji základní slušnost.
Jak můžete pomoci?
Takový člověk většinou nemá většinou připomínky k zákonu. Má role je tedy servisní, neoficiální. Pomoci umím radou, jak problém řešit. Nebo se přímo do řešení zapojím tím, že vstoupím do jednání s příslušnými institucemi.
Co po Vás lidé vlastně chtějí?
Hlavně dvojí.
1. Přijdou si povykládat, vymluvit se.
2. Stěžují si na úřady nebo sousedy. To bývá nejčastěji.
Namátkou: mají průtahy v soudním řízení - nebo v jednání s úřady. Např. tu byl spor občanů s někdejší Radou města Olomouce ve věci výstavby čerpací stanice na ul. Litovelská, proti níž vznikla petice. Působil jsem jako prostředník, psal žádosti a prosby umožňující hladší průběh jednání, v rámci možností smiřoval obě strany, podával hlášení v Senátu.
Dále třeba nastaly neshody s lékařskou posudkovou komisí, která danému občanovi zamítla vydat parkovací značku pro invalidy. V tomto posledně jmenovaném případě na základě mé neoficiální prosby u vedoucí komise byla karta vydána.
V čem zde konkrétně spočívá Vaše role?
O těchto věcech vlastně já jako senátor ani nerozhoduji. Senátor je legislativec. Ale snažím se být dostupná, a pak příchozímu pomoci s psaním žádostí, stížností, s orientací v právu.
A to stačí?
Někdy ano. Např. 33letá žena s rakovinou a 5letou dcerou žádala u své zdravotní pojišťovny o drahý lék. Ten jí byl zamítnut, ale na mou prosbu byl pak naštěstí poskytnut.
Došlo i na žádost o milost u prezidenta a prosby u ministrů za zadlužené fyzické osoby či celé obce, případně u soudů za restituce či dědictví. Ne vždy se zadaří. Někdy ale opravdu stačí jen slušně požádat.
Od jednotlivého občana jsme obdrželi návrh na zařazení zemřelého válečného leteckého hrdiny Josefa Brykse mezi čekatele na státní vyznamenání. Podali jsme návrh a bylo uděleno.
Máte jako „ombudsman“ nějakou specializaci?
Za důležité považuji pomáhat nezaviněně znevýhodněným skupinám. Náleží mi čest být patronem místního Spolku vozíčkářů Trend (zaštítil jsem oslovování firem a organizací při shánění zakázek pro pracovníky Trendu v projektu digitalizace dokumentů a katastrálních map; rovněž pomoc při jednání o umístění nadějných pracovníků Trendu v tísnivé situaci do domů s trvalou péčí). Spolupracuji s místními a regionálními dobročinnými institucemi, jako je Nadace Malý Noe (pořádali jsme spolu senátní konferenci o problémech absolventů dětských domovů a navrhli změnu zákona o zaměstnanosti), Fond ohrožených dětí (opět spolupráce při úvahách o změně uvedeného zákona), Centrum sociálních služeb Klíč, Středisko rané péče a Dětský domov Olomouc.
Týden.cz