Během svého života jsem procházel různými etapami ve sportovní činnosti. Začínal jsem jako veslař, hrál jsem tenis, volejbal, na ulici jsme hráli hokej s tenisákem, chodili jsme hrávat na trávník fotbal. Nejdéle jsem se z těchto zálib věnoval tzv. malé kopané.
Chodím hrávat do Sokolovny na Nových Sadech, ale v poslední době mám po úrazu absenci. Jezdím pravidelně na kole a týdně urazím kolem 120 kilometrů. Mou oblíbenou trasou je Olomouc – Bystřička – V. Bystřice – Mariánské údolí – Hrubá voda – Jívová – Hraničné Petrovice – Bělkovice – Hlušovany – Černovír – Olomouc. Je to trasa s velkým převýšením a měří asi kolem 65 kilometrů. Všechny tyto sporty však překrývá moje obliba přírody, která se přetavila v lásku k horám. Absolvoval jsem dokonce martyrium proto, abych byl majitelem horolezeckého průkazu (tvrdé zkoušky jsem absolvoval pod vedením Lumíra Hanuše, dnes mezinárodně uznávaného vědce, který působí v Izraeli a přednáší po celém světě, včetně ČR). Každý rok jezdím do Vysokých Tater, kde zdolávám „své" vrcholy, kterých však vzhledem k mým fyzickým schopnostem a věku ubývá. Přesto jsem ale letos opět pokořil vrcholy Satan, Štrbský Štít, Končistou přes Lúčné sedlo a další vrcholy, které jsou pro mnohé nedostupné. Na kole ale i v Tatrách potkávám mnohem starší turisty, než jsem já, a to mne uspokojuje a dává mi šance do budoucna. Jsem fanouškem fotbalové Sigmy, Mory Olomouc, které vždy věřím, že se jí podaří postoupit do naší nejvyšší hokejové ligy. V neposlední řadě jsem také fanda olomouckých ženských házenkářek, pro které mě získal nestor olomoucké házené, dnes funkcionář Zory Olomouc, Vítězslav Hejtmánek, kterému dodatečně gratuluji k jeho kulatým narozeninám.
Volný