Jsou pouze dva druhy hudby. Hudba špatná a hudba dobrá. Chci tím říci, že si rád poslechnu dobrou cimbálovou muziku. Mám například poslední desku cimbálové muziky Slávka Volavého a pokud se do této hudby zaposloucháte, nepoznáte, zda to nehraje nějaký klasický kvartet. Konečně pochopíme, odkud se ta tzv. „vážná" hudba vzala.
Sám jsem vyrůstal v prostředí, kde hudba hrála svou důležitou roli. Rodiče zpívali v olomouckém sboru Žerotín, od malička jsem chodil na koncerty Moravské filharmonie, 8 let jsem hrál na klavír, až když mé tři děti , které hrály na klavír od pěti let mě svou hrou „zahanbovaly", tak jsem přešel na jednodušší nástroj – zobcovou flétnu (zahrát na ni kvalitně je však veliký kumšt, např. Jiří Stivín). Na flétnu jsem hrál s orchestrem – nebojte se , ne se živým, ale kupoval jsem si k deskám noty a hrál jsem potají, když nebyl nikdo doma, aby to nikdo neslyšel. Pochopil jsem k čemu slouží dirigent, často jsme byli s orchestrem každý někde jinde, ale mě to nevadilo, dokonce mě to dojímalo. Miluji „vážnou" hudbu, ale v mém chápání a velké oblibě této hudby končím řečeno časově tak u Janáčkovy Symfoniety, dále jsem vždy překvapen, když mě něco zaujme. Jsou ale také výjimky a není jich zase tak málo, např. Maurice Ravel: Bolero, Orfova Carmina Burana nebo Čajkovskij - Předehra 1812. Chci tím říci, že dávám v klasice přednost staré muzice, ale pěkné moderny se také nezříkám.
A co mi říká dnešní populární hudba? Mám rád zpěv Marie Rottrové, úžasný hlas Věry Špinarové, při cestách autem si pouštím Leonarda Cohena, U2 a již dnes se těším na vystoupení Stinga, který bude v Praze 22.9.2010 v O2 aréně, kam jsem si již koupil lístky. Chci tím říci, že většinou poslouchám hudbu podle své nálady, jednoduše řečeno, na co mám zrovna chuť. Pokud jsem v Olomouci, nevynechám koncerty Moravské filharmonie, koncerty v olomouckých chrámech, nebo vystoupení různých skupin v Tibet klubu
vložit video na svou stránku
Volný